Posledních 150 let v západním světě koluje stereotyp, že pivovarnictví je výhradně mužská záležitost. Jenže! Ženy mají v historii vaření piva silné postavení a stály u samotného počátku pivovarnických dějin. Takže co myslíte, vděčíme za pivo ženám?
Kdy přesně se začalo vařit pivo, zatím není známo, avšak podle některých indicií tušíme, že počátky pivovarnictví sahají do dob před 8 000 lety. Další důkazy poukazují na vaření piva ve starověkém Egyptě, kde pivo vyráběly a prodávaly především ženy. Stejně tak tomu bylo i v Mezopotámii, jenže z neznámých důvodů ženy z tohoto oboru postupem vymizely a pomyslnou vařečku převzali muži. Nadále však v mnoha kulturách byla s vařením piva spojována ženská božstva (sumerská bohyně piva Ninkasi), jelikož symbolizovala plodnost a úrodnost.
Teprve ve středověku se pivního žezla opět chopily ženy. Bylo to dáno tím, že vaření piva bylo bráno jako součást domácích prací, jež v té době vykonávaly zpravidla ženy. V tomto období sládkové vařily pivo z kukuřice, ovsa, pšenice, ale i dýní – zkrátka za všech možných dostupných surovin. Existovalo i mnoho hostinců, které vlastnily ženy a v nichž vyráběly vlastní pivo. S přechodem společnosti od zemědělského hospodářství k průmyslovému (koncem 18. století) se pivo stalo komercionalizovaným produktem, výroba se přesunula z domácností do pivovarů a pivní vláda se opět vrátila do rukou mužů.
Historicky byla konzumace piva mezi ženami považována za nevhodnou, jelikož byla pokládána za mužskou charakteristiku. Podle tradičních stereotypů se předpokládalo, že ženy mají rády sladké nápoje a ty hořké a silné jsou určeny pouze mužům. V padesátých a šedesátých letech 20. století se marketing zaměřil na propagaci piva jako něčeho osvěžujícího a moderního – do té doby totiž bylo považováno spíše za nápoj dělnické třídy – a cílil přitom hlavně na mladé a středně staré heterosexuální páry z předměstí.
V 70. letech se z reklam vytratily ženy jako konzumentky, vyobrazováni byli hlavně muži, kteří si připíjejí. Podle sociologů bylo důvodem ujištění příslušníků heterosexuální mužské populace, že jejich nadřazenost není probíhajícími změnami (hnutí za osvobození žen a práva homosexuálů) ve společnosti ohrožena.
Aby se zvýšil prodej piva, začalo se v pivovarnictví na začátku 21. století s takzvanou feminizací piva. Většina producentů se zaměřila na piva s ovocným nádechem a barevnými etiketami, jenže takové afektované pokusy se setkaly s neúspěchem. Ovocná piva a zajímavý design totiž oslovují i muže, stejně jako ženám chutná ležák či IPA.
V dnešní době je naštěstí naprosto společensky přijatelné, aby se žena věnovala tomu, čemu chce – a pivovarnictví se nevyhýbá. V České republice máme hned několik šikovných sládkových, jejichž piva stojí za to ochutnat.
Mimo jiné, v pivovarnictví je i spousta dalších profesí (administrativních, laboratorních), kterým dominují ženy, proto je dost možné, že nakonec se v tomto oboru pohybuje více žen než mužů.
V tomto textu jsme se bavili převážně o západní polokouli. Když jme ještě já i mí kolegové jezdili na konzultace do Ruska a postsovětských asijských zemí, setkávali jsme se převážně se sládkovými. Mužům tam tuto profesi svěřují zřídka, domníváme se, že je to proto, že snadno podléhají pokušení.
Takže ano, za pivo opravdu vděčíme ženám (a samozřejmě i mužům :)), a to nejen za jeho vaření, ale dost možná i za jeho samotný vznik.
Dej Bůh štěstí!
Máte rádi pivní klasiku, nebo se nebojíte experimentovat s různými chutěmi? 🍺 Pojďte se s námi podívat na nejzajímavější příchutě, které pivo může mít.
Patříte mezi milovníky dobrého piva? Nechoďte naslepo. Nechte se vést naším průvodcem brněnských putik, ve kterých se točí Budvar.
Vydejte se s námi za skvělou chutí Budvaru. V prvním díle našeho ochutnávkového seriálu navštívíme pět míst v Praze, kde si naše pivo vychutnáte v tom nejlepším podání.