Pivní lahev v sobě ukrývá tekutý poklad. Kromě toho, že je její obsah nadmíru důležitý, podstatným prvkem je i samotný design lahve, a hlavně etiket. V dnešní době, kdy je na trhu hodně piv z minipivovarů, je etiketa vedle chuti dalším důležitým prvkem, který vás vybízí ke koupi. Bylo tomu tak vždy?
Jako prapůvodní předchůdce dnešních etiket můžeme označit ty ze starověkého Egypta. Některé lahve a nádoby s alkoholem Egypťané značili hieroglyfy, aby označili jejich obsah. Starověký Egypt hrál důležitou roli i v samotném vaření piva, více se dozvíte v tomto článku.
Zmínky o úplně prvních lahvích určených k uchovávání piva se datují do 15. století, dnešním lahvím ale nebyly moc podobné. Moderní verze lahváčů, co známe dnes, byly vyrobeny v roce 1821 v anglickém Bristolu, u nás to bylo zhruba o dvacet let později. Charakteristický byl pro ně třmenový uzávěr s keramickou zátkou.
V té době byl převoz piva v sudech velmi náročný a preferovali ho hlavně hostinští, soukromí konzumenti chodili se džbánem do hospody, to ale mělo svou nevýhodu – pivo rychle zvětralo. Proto si skleněné lahve rychle našly své obdivovatele, jednalo se o praktickou metodu, jak si pivo uchovat co nejčerstvější i při pozdější konzumaci. Tehdejší skleněné pivní lahve byly buď mázovky (1,4 l) nebo měly objem o jedné holbě (cca 0,7 litru). To se změnilo na konci 19. století, kdy se začaly vyrábět lahve o objemu 0,5 litru a litr. V té samé době pákový keramický uzávěr nahradil korunkový.
K masové produkci pivních lahví došlo až na počátku 20. století. Je to i kvůli tomu, že lahvové pivo bylo o dost dražší než pivo točené, proto si ho obyčejní lidé nemohli dovolit. To se v průběhu času změnilo – dnes je tomu tak, že točené pivo stojí víc než to lahvové.
Změnil se nejen obsah a uzávěr lahví, ale také přibyla jedna novinka – pivní etikety. Ty nahradily dosud používané líté nápisy a na lahve se lepily ve vodě rozpustným lepidlem, stejně jako dnes.
Pivní etikety měly tvar čtverce, obdélníku i oválu. Stejně jako dnes na nich byl uveden název produktu a pivovaru (často zdobený), několik dalších informací a kresba – světe div se, většinou se jednalo o ženu. Žena na etiketě měla zaujmout muže, jako tehdejší cílovku, a pobídnout ho k nákupu. První polovina 20. století se nesla ve znamení secese, což se projevilo i v designu etiket, které byly velmi zdobené a pestrobarevné. Kromě žen se na nich objevovaly bohaté ilustrace často zobrazující pivovarnické motivy či regionální náměty.
V roce 1935 byla v USA představena samolepící etiketa, která se lepila nejen na sklo, ale také na dřevo, plast a kov, což etiketu obecně velmi zpopularizovalo. Dnes ale mnoho velkých pivních producentů preferuje etikety nalepené vodorozpustným lepidlem, protože při vratném procesu je třeba snadno a rychle etiketu z lahve sundat. V 70. letech minulého století už byly technologie tak dokonalé, že umožňovaly na etikety vytisknout velké množství informací. Později byl na etiketu přidán čárový kód, který dnes hraje důležitou roli v logistice a skladování.
Etikety podléhají vyhlášce Ministerstva zemědělství č. 335/1997 Sb., ta stanovuje, že na etiketě by mělo být uvedeno následující:
Chcete uspořádat skvělý večer plný lahodného piva, ale nevíte, jak se připravit? 🍺 My vám hnedle poradíme, jak na organizaci degustace a co k pivu podávat.
Máte rádi pivní klasiku, nebo se nebojíte experimentovat s různými chutěmi? 🍺 Pojďte se s námi podívat na nejzajímavější příchutě, které pivo může mít.
Patříte mezi milovníky dobrého piva? Nechoďte naslepo. Nechte se vést naším průvodcem brněnských putik, ve kterých se točí Budvar.